Pavouk

Rád bych napsal o jedné veselé příhodé, která se mi přihodila..respektive, nepřihodila se mně, ale mojí spolubydlící.
Je tomu asi měsíc nazad. Vstávám do práce jako každý den. Vstávám později než spolubydlící, ta už je pryč. Zalepené oči, první kroky směřují na záchod. Otevřu dveře a přes nos mě praští tak palčivý zápach chloru, že mám co dělat, abych tam svou ranní potřebu zvládl vykonat. Když překonám první naleptání nosohltanu, otřu zaslzené oči a kouknu se kolem sebe, vidím, že v rohu jsou jakési hadry a na nich mrtvolka pavoučka. Takzvaného pavoučka pro štěstí. Nedal jsem si, jsa rozespán, všechno dohromady, oblékl se a vyrazil do práce.

V práci jsem na ICQ zahlédl spolubydlící a ptám se co to tam ráno bylo za chemický útok. A to jsem se dozvěděl věci. Prý že na záchodě byl OBROVSKÝ pavouk! Aha, pomyslel jsem si..moje štěstíčko, o kterém vím už asi 14 dní a s kterým máme hezký vztah. No, a?..ptám se naivně. No, a pavouk, ten musí zemřít! Ale vzhledem k tomu, že arachnofobie zjevně kalí zdraví rozum, nemohla likvidace toho ministvoření proběhnout normálně.

Takže na milého pavoučka byl nejdříve zahájen útok hadry. Tomu překvapivě odolal, a tak přišly na řadu chemické zbraně. A první co bylo po ruce bylo SAVO..neptejte se mě, jak se zabíjí pavouk savem a jak se do něj trefuje..nevím to.. Ale protože se prý i po této ničivé záplavě savového napalmu stále hýbal, vzala ho milá spolubydlící ještě lakem na vlasy. No, když už nic, má rozhodně v pavoučím nebi ten nejhezčí účes. :-)

A zbytek už znáte..bylo mi ho líto, ale život mu už nevrátím. Aspoň jsem spolubydlící instruoval, ať mě radši příště vzbudí, protože týdenní větrání záchoda od toho zápachu mi pro jednou stačilo.. Takže jenom abyste věděli..soužití se ženou není vždy /nikdy? :-)/ procházka růžovým sadem..... :-)