..přesně takhle nazývá svou paměť Karel Kryl v jedné své písničce.. Šedý už jsem..akorát ten můj věšák je nějaký rozbitý..a to docela dost. Zrovna včera před spaním jsem o tom přemýšlel. Vzpomínal jsem..respektive jsem se o to snažil. Pokoušel jsem se vzpomenout na své minulé vztahy.
Mám paměť špatnou, respektive, nevím, jak jsou na tom ostatní lidé, ale mám takový pocit, že stav té mé je opravdu tristní. Zapomenu poměrně snadno na skoro všechno. Zapamatuju si jenom blbosti. Tedy /ve svém vlastním zájmu a studiu :-) / doufám, že nejenom ty.. Ono to může působit úsměvně..ale včera večer jsem se tomu tedy moc nezasmál. Moc vztahů jsem neměl (i když co je moc?), ale řekněme, že trvaly déle než pár týdnů nebo měsíců..ale i přesto si nepamatuju skoro nic. Byly to holky s kterými jsem strávil x hodin, zažil x věcí, ale na některé mi zůstalo jenom pár opravdu matných vzpomínek. To mě trochu děsí. Třeba s J. s kterou jsem chodil déle jak dva roky vůbec nevím co jsem ty dva roky dělal.. :-) I kdyby jste mě zabili, tak si prostě nemůžu vzpomenout na nic než na pár fragmentů. Což mi příjde dost děsivé a nefér k té dívce.
Zrovna jsem se zamyslel třeba nad prvním polibkem. Každý, kdo mě trochu líp zná, ví, že nejsem nějaký velký hormonální štvanec a dejme tomu, že dám spíše na to metafyzično, ale (ač se mi to vůbec nelíbí), nevzpomněl jsem si ani na jediný případ toho jak to vlastně bylo. Už asi nezjistím, jestli si to pamatují aspoň ty dívky, možná kdyby mi to připomněly, vzpomněl bych si, ale sám od sebe vůbec nevím. :-( A to mi to vůbec nepříjde jako nedůležitá věc.
A tak nevím, funguje takhle opravdu hlava..? Má si člověk pamatovat jenom blbosti..? Anebo, když ten vztah skončí, zapomene skoro všechno..? Je to vlastně ztracený čas..? Nebo si bude pamatovat až to bude opravdu ten skutečný nářez..? Nevím, zkusím si teď věci lépe zapamatovávat, ale jak znám svou děravou hlavu, nebude to stačit. Tak si to radši budu zapisovat. Nevím, jestli se na to někdy podívám, ale myslím, že bych prostě sakra měl vědět třeba kdy a kde jsem poprvé políbil člověka s kterým jsem pak strávil mnoho chvil, týdnů, měsíců, let..
neděle 21. prosince 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Žádný čas není ztracený. Všechny tvoje vzpomínky jsou uloženy, ale některé jen velmi hluboko, tak je pod nánosem těch aktuálnějších prostě nevidíš. Ale stále tě ovlivňují (aniž by to člověk tušil). Občas se mi stane, že nějaká situace vyprovokuje vybavení vzpomínky moc staré a mylně považované za zapomenutou.
No, neříkám, že mě neovlivňují..to asi ano..ale to spíš tak globálně.. Na ty konkrétní situace si prostě asi už nikdy nevzpomenu..s tím, obávám se, mnoho nezmohu.. :-)
Deník není vůbec špatná věc (navíc pro introverty, jejichž myšlení je naplněno především vnitřními obsahy - to je ale příšerná věta :-)). Může pomoci člověku lépe se poznat (já si takový deník-sebereflexník vedu a funguje to tak) a vyřešit některé těžké problémy (to, co je černé na bílém lze jen nečíst nebo ztratit, ale ne zapomenout; takže lze myšlenky přetvářet a rozvíjet vlastně donekonečna).
Okomentovat