(přesunuto z původního blogu..napsáno 7.2.2006 v 2:32 am)
Ideál..takové krátké slovo, ale co dokáže.. Někoho udělá š?astným..někomu dokáže zničit celý život, který ten dotyčný stráví jeho marným hledáním.. Já osobně se považuju za idealistu..ne za idealistu co se týče například světového míru..nebo totálně uklizené domácnosti, ale za idealistu ve smyslu vztahů..partnerských vztahů..dívek.. Pokusím se teď nad tím trochu zauvažovat..přiblížit aspoň některé mozkové pochody těm ''normálním''.. :-)
Předně bychom asi měli začít od dvou základních otázek, jestli se vůbec dá najít..? A co je to ideál..? Takže postupně ''Dá se najít ideál..?'' Uvažujme v tuto chvíli mužskou populaci.. Musíme si ujasnit jaký ideál hledáme.. Blondýnu..krásnou..hubenou..chytrou..modrookou..? Nebo snad brunetu..ne třeba až tak hubenou..která ale bude zase například umět dobře vařit..? Ruku na srdce..nejde to.. Všeobecný ideál se prostě najít nedá.. Je to prosté a jasné..už z podstaty různorodosti člověka, jeho vlastností, jeho vkusu.. Takže první věc je jasná..všeobecný ideál prostě neexistuje..s tím se asi spokojíme všichni.. Ale co tedy dál..? Mám skončit..? Myslím, že ne.. Postoupíme totiž o ''stupínek'' níž a pokusíme se zaměřit na vlastní ideál.. Myslím, že každý z nás má nějaké sny..přání, touhy..dalo by se říci ideály.. V každém z nás je takový malý idealista..musí být..jinak by neexistovaly žádné hádky..spory..žádné rozdíly..
Takže vlastní ideál..jak vypadá..? Je konečný..? Je jasný..? Pochopitelně ne.. Respektive, jak v čem.. Jsou asi přeci jenom nároky, které má každý z nás pevně fixované.. Pro mě osobně to třeba vždycky bylo kouření cigaret..nemám to rád..ale..změnil jsem se.. Vždycky jsem si říkal, že bych nikdy nemohl mít něco s holkou co dá do pusy něco takového jako je molitan v papíru.. :-) Ale lidé se mění..čas běží..a s ním se mění i ideál.. Neříkám, že jsem začal kouření tolerovat..ale přestal jsem ho už tak beznadějně odsuzovat..a když je chu? a vůle, dá se přeci odnaučit všechno.. I když pusu po cigaretě bych asi opravdu nezvládl.. :-) To byl ale jenom takový drobný příklad toho, že ideál není konečný..v tu chvíli vlastně přestává být ideálem v pravém slova smyslu.. De facto, se zánikem jednoho, okamžitě nastupuje nový..ke kterému se opět snažíme směřovat.. Takže ideál není jasný..není ani konečný..
Je ideál ideální..? Zvláštní otázka, řeknete si možná..ale při troše zamyšlení dává celkem jasný smysl.. Musí být ideál opravdu ideální..? Opět si myslím, že ne.. Dle mého názoru, spočívá obvykle idealita ideálu právě v jeho ''originalitě''.. Kdo by chtěl člověka, který by byl přesně podle jeho představ..? Myslím, že ze soudně uvažujících lidí asi jenom málokdo.. Vždy? koho by bavil vztah bez nějakého vzruchu..? Bez aspoň malých hádek..sporů..vždy? s nimi jde ruku v ruce usmiřování..a každá taková věc obvykle vztah posílí.. Nemám samozřejmě na mysli nějaké prudší spory.. Opět sáhnu k příkladu..osobně nemám rád holky, co si na sobě ''nechají dříví štípat''..dívky, co nemají vlastní rozum..(nemám pochopitelně na mysli věkovou ''zaostalost'').. co se neumí rozhodnout..a tak dále.. Pro mě osobně je velmi důležité, abych si té dívky, ženy mohl vážit..mít v ní oporu..jít k ní pro radu, svěřit se, a tak dále..ale je to jenom můj příklad a přesné popsání by bylo na hodně dlouho.. Možná někdy příště.. Nicméně co jsem tím chtěl říct.. S mým ideálem se rozhodně najdou dny, které nebudou jako z ''partesu'', ale přesto budou pozitivní..a vyrovnaný..což ovšem ale nemusí vůbec sedět někomu jinému, takže tím pádem idealita mého ideálu je vlastně v jeho neidealitě..protože, jak už jsem se zmínil na začátku, nedá se nastavit idealita obecná..
Kolik je ideálů..? Nevím..a myslím, že to neví nikdo na světě..nedá se to nijak změřit.. Záleží to všechno jenom na nás a hlavně na štěstí.. Kdo bude celý den sedět jenom doma, těžko o něj ideál zakopne..ale zase na druhou stranu, znám i lidi, kteří nikam nechodili, a přesto ho našli.. Štěstí..jenom o to jde..a někdy i náhoda..
Nemám rád takové ty řeči, jakože ''vím, že je to ten pravý''..a přitom ta dotyčná, nebo dotyčný s tím druhým jsou třeba jenom pár týdnů..někdy i dnů.. Je to těžké..přesto však si myslím, že to, jestli je ta osoba náš ideál, zjistíme prostě až časem..někdy třeba až po letech.. Někdo si může roky myslet, že to „co má doma“ je ideál, ale pak mu náhodou cestu zkříží skutečný ideál a je zle.. Takže myslím, že teprve až po prožití a hlavně zdárném přežití jistých krizových situací je záhodno mluvit o tom, že jsem našel, nebo našla svůj ideál.. Ale na druhou stranu, může se změnit i ten náš protějšek a z ideálu se rázem stane někdo, koho vlastně neznáme.. V každém případě si myslím, že s ideálem přichází štěstí..myslím, že je to asi přímo jeho poslání..pokud ho nalezneme, jsme š?astní.. Vždy? co je na světě nejdůležitější..? Peníze..? K čemu jsou, když vás nemá kdo ''hřát''..? Opět sáhnu k sobě..vždycky jsem snil o š?astném jaru..věřil jsem, že poznám dívku, s kterou prožiji š?astné jaro.. Jaro..čas, kdy se všechno probouzí..zelená, kvete.. Kdy slunce už zase pálí se silou a venku to zavoní.. Jako každý rok jaro přijde..a zase odejde..ale na mě nějak zapomene.. :-) No, co..třeba se to letos změní.. :-)
A co ti co ideál nehledají..? Ano..takoví lidé jsou..a je jich mnoho..nevím kolik..je jich možná víc než ''idealistů''..asi určitě.. Ale jak už jsem řekl, v každém jsou nějaké sny..touhy po něčem..''ideálním''.. Faktem však je, že jsou lidé, kteří jsou v tomto velmi skromní.. Je to způsobeno, buď jejich náturou, nebo třeba časem..čas otupí nároky a zrcadlo každé ráno trochu ohladí hrany ideálu.. Ale zase si myslím, že je to individuální.. Někteří se nesmíří nikdy.. Pak je to ale velká sázka.. Sázka právě na to štěstí..můžu ho potkat a nemusím..potkám ho..a budu š?astný..nepotkám a nebudu mít nikdy klid.. Nebo..slevím z nároků..a přidám na toleranci..smířím se.. Někteří lidé jsou i tak š?astní..nebo to aspoň říkají.. Já to na jednu stranu chápu, ale v tuhle chvíli bych tak nedokázal žít..ale přeci jenom jsem ještě mladý, takže je velmi pravděpodobné, že to ještě komplexně pochopím.. I když kdo ví..do budoucnosti zatím nikdo nevidíme..naštěstí.. :-)
Myslím, že ten kdo to dočetl až sem si zaslouží uznání.. :-) Nikomu to ale nenutím..a je jasné, že se najde plno lidí, kteří to vidí naprosto jinak..ale to je jenom dobře..vždy? k čemu by byl ideální svět s ideálními lidmi..? :-) Je to asi trochu neuhlazené..a možná jsou to jenom naprosté bláboly.. Bláboly jednoho naivního idealisty.. Možná to někdo pochopí..možná se ještě na světě najdou podobní „blázni“.. Možná na tom něco je..a možná jsou to jenom neuspořádané myšlenky okolo třetí ráno, kdy zima se zdá být nekonečná a za okny opět začalo sněžit....
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
6 komentářů:
Tvrzení "vím, že je to ten pravý" je jen projevem projekce svého ideálu do konkrétní osoby. Já tomu říkávám "věšák na ideály". Mám z toho husí kůži. Tyto klapky na očích znemožňují opravdu poznat toho druhého. I když i bez klapek na očích to nejde na 100%. Ono nějaké to tajemství dělá vztah zajímavějším.
Ano..je to přesně tak.. :-) Základ je dostat se k jádru..
Ano a trvá to docela dlouho. Každý chce před tím druhým vypadat dobře (nejen fyzicky) a prezentovat své dobré vlastnosti, skrývat ty špatné (i když nemám ráda tuto kategorizaci - vše je nějaké jen ve svém kontextu). No, a než oba sejmou své masky z obličejů a začnou se chovat podle své přirozenosti, to trvá...
Ještě jsem zapoměla něco...
Bojíme se odsouzení tím druhým, proto se snažíme chovat se tak, jak si myslíme, že od nás ten druhý očekává. Děláme to všichni alespoň v malé míře. Odsouzení by mohlo znamenat sociální izolaci, což je největší sankcí ve společnosti. Proto se stáváme herci. Tragédií je, když své role začneme zaměňovat za nás samotné. To by bylo ale na dlouho...
Ano, přesně tak..je těžké nehrát..ale je to potřeba.. Psycholožka..? :-)
Hmm... Jsem asi opravdu poznamenaná :-)))
Okomentovat