Šedý věšák na vzpomínky..

..přesně takhle nazývá svou paměť Karel Kryl v jedné své písničce.. Šedý už jsem..akorát ten můj věšák je nějaký rozbitý..a to docela dost. Zrovna včera před spaním jsem o tom přemýšlel. Vzpomínal jsem..respektive jsem se o to snažil. Pokoušel jsem se vzpomenout na své minulé vztahy.

Mám paměť špatnou, respektive, nevím, jak jsou na tom ostatní lidé, ale mám takový pocit, že stav té mé je opravdu tristní. Zapomenu poměrně snadno na skoro všechno. Zapamatuju si jenom blbosti. Tedy /ve svém vlastním zájmu a studiu :-) / doufám, že nejenom ty.. Ono to může působit úsměvně..ale včera večer jsem se tomu tedy moc nezasmál. Moc vztahů jsem neměl (i když co je moc?), ale řekněme, že trvaly déle než pár týdnů nebo měsíců..ale i přesto si nepamatuju skoro nic. Byly to holky s kterými jsem strávil x hodin, zažil x věcí, ale na některé mi zůstalo jenom pár opravdu matných vzpomínek. To mě trochu děsí. Třeba s J. s kterou jsem chodil déle jak dva roky vůbec nevím co jsem ty dva roky dělal.. :-) I kdyby jste mě zabili, tak si prostě nemůžu vzpomenout na nic než na pár fragmentů. Což mi příjde dost děsivé a nefér k té dívce.

Zrovna jsem se zamyslel třeba nad prvním polibkem. Každý, kdo mě trochu líp zná, ví, že nejsem nějaký velký hormonální štvanec a dejme tomu, že dám spíše na to metafyzično, ale (ač se mi to vůbec nelíbí), nevzpomněl jsem si ani na jediný případ toho jak to vlastně bylo. Už asi nezjistím, jestli si to pamatují aspoň ty dívky, možná kdyby mi to připomněly, vzpomněl bych si, ale sám od sebe vůbec nevím. :-( A to mi to vůbec nepříjde jako nedůležitá věc.

A tak nevím, funguje takhle opravdu hlava..? Má si člověk pamatovat jenom blbosti..? Anebo, když ten vztah skončí, zapomene skoro všechno..? Je to vlastně ztracený čas..? Nebo si bude pamatovat až to bude opravdu ten skutečný nářez..? Nevím, zkusím si teď věci lépe zapamatovávat, ale jak znám svou děravou hlavu, nebude to stačit. Tak si to radši budu zapisovat. Nevím, jestli se na to někdy podívám, ale myslím, že bych prostě sakra měl vědět třeba kdy a kde jsem poprvé políbil člověka s kterým jsem pak strávil mnoho chvil, týdnů, měsíců, let..

Malé výlevky

Tak jsem dnes koukal na výpis návštěv na mém blogu. Zaujal mě dlouhý odkaz odkud ten dotyčný anebo dotyčná přišel.. Byl to odkaz, který mně po kliknutí zobrazil Google..a tam vyhledávané heslo "malé výlevky".. :-) Nevím sice, co jsou to malé výlevky..ani čím se liší třeba od velkých, ale potěšilo mě, že jsem se dostal na deváté místo..tak jenom taková úsměvná věc jak se sem dá dostat.. :-) Možná si tady udělám nějakou podrubriku.. :-)

Dotaz

Asi bych už měl spát..ale řekl jsem si, že tohle si musím zapsat začerstva.. Zítra už bych si nemusel všechno pamatovat. Dnes jsem byl s okatou M. a byla mi položena velmi zajímavá, ba překvapivá otázka. Prý, že si povšimla toho, že jsem členem diskuze "Sex mi nic moc neříká.." a jak to teda jako s tím sexem mám..? A jestli to tedy platí..? Docela mě takový dotaz zaskočil..jednak jsem na tuhle diskuzi dávno zapomněl (ač jsem ji kdysi založil.. :-) ) a druhak jsem tam nikdy pořádně nepřispěl..(teď jsem koukl, že tam mám dva miništěky..) Nicméně jsem nevěděl, co na to říct.. Nějak mě nenapadlo, že takový dotaz můžu dostat.. :-) Nakonec to dopadlo tak, že jsem nebyl schopen říct ani ano, ani ne..což u mě není neobvyklé.. :-) Ale prostě nevím.. Je to zkrátka příliš relativní dotaz, který se podle mě nedá jednoznačně odpovědět..

Rozhodně to není zanedbatelná část vztahu..ale je to opravdu jeden z pilířů..? Dnes jsem se shodou okolností "bavil" s J. a došli jsme jednomyslně k tomu, že třeba důvěra je zásadní pilíř vztahu.. Po dnešní sondě do mladé duše ovšem patrně budu muset přehodnotit posloupnost tloušťky pilířů.. :-) Určitě mě to ale donutilo k zamyšlení a třeba si tady k tomu něco obsáhlejšího napíšu. Na každý pád má okatá M. naprosté prvenství v překvapivých dotazech.. :-) Ale jak dnes také padlo..duše je duše..ale je v těle, a to musí něco jíst..a potravy může být spousta druhů.. Tak uvidíme.. :-)

Pavouk

Rád bych napsal o jedné veselé příhodé, která se mi přihodila..respektive, nepřihodila se mně, ale mojí spolubydlící.
Je tomu asi měsíc nazad. Vstávám do práce jako každý den. Vstávám později než spolubydlící, ta už je pryč. Zalepené oči, první kroky směřují na záchod. Otevřu dveře a přes nos mě praští tak palčivý zápach chloru, že mám co dělat, abych tam svou ranní potřebu zvládl vykonat. Když překonám první naleptání nosohltanu, otřu zaslzené oči a kouknu se kolem sebe, vidím, že v rohu jsou jakési hadry a na nich mrtvolka pavoučka. Takzvaného pavoučka pro štěstí. Nedal jsem si, jsa rozespán, všechno dohromady, oblékl se a vyrazil do práce.

V práci jsem na ICQ zahlédl spolubydlící a ptám se co to tam ráno bylo za chemický útok. A to jsem se dozvěděl věci. Prý že na záchodě byl OBROVSKÝ pavouk! Aha, pomyslel jsem si..moje štěstíčko, o kterém vím už asi 14 dní a s kterým máme hezký vztah. No, a?..ptám se naivně. No, a pavouk, ten musí zemřít! Ale vzhledem k tomu, že arachnofobie zjevně kalí zdraví rozum, nemohla likvidace toho ministvoření proběhnout normálně.

Takže na milého pavoučka byl nejdříve zahájen útok hadry. Tomu překvapivě odolal, a tak přišly na řadu chemické zbraně. A první co bylo po ruce bylo SAVO..neptejte se mě, jak se zabíjí pavouk savem a jak se do něj trefuje..nevím to.. Ale protože se prý i po této ničivé záplavě savového napalmu stále hýbal, vzala ho milá spolubydlící ještě lakem na vlasy. No, když už nic, má rozhodně v pavoučím nebi ten nejhezčí účes. :-)

A zbytek už znáte..bylo mi ho líto, ale život mu už nevrátím. Aspoň jsem spolubydlící instruoval, ať mě radši příště vzbudí, protože týdenní větrání záchoda od toho zápachu mi pro jednou stačilo.. Takže jenom abyste věděli..soužití se ženou není vždy /nikdy? :-)/ procházka růžovým sadem..... :-)